Portál Banky.cz přinesl přehledný článek o českém důchodovém systému, o jeho rozdělení na pilíře a o vlastnostech starého i nového penzijka.

První penzijní pilíř je povinný, slouží k výplatě státních penzí a princip solidarity v něm převládá nad zásluhovostí. Druhý pilíř byl k roku 2016 zrušen.

Třetí pilíř je dobrovolný a funguje v něm jak nové doplňkové penzijní spoření v účastnických fondech, tak staré penzijní připojištění v transformovaných fondech. Do těch se ale od roku 2013 již nedá vstoupit. Kdo si tedy v posledních sedmi letech začal spořit na penzi u některé z osmi licencovaných penzijních společností, vstoupil už do nového penzijka. Mezi jeho výhody patří hlavně možnost volby investiční strategie (požadované zhodnocení odpovídá míře rizika), možnost výplaty předdůchodu či dětské penzijko.

Oproti starému penzijku je v doplňkovém penzijním spoření možnost vyšších výnosů, a tedy výraznějšího přilepšení si na stáří. Původní penzijní spoření často neporáží ani inflaci, což je spjato s jeho garancí nezáporné nuly. Ta účastníkům zaručuje, že spoření neskončí v červených číslech. Fondy starého penzijka investují do státních dluhopisů, které výraznější zhodnocení jako relativně bezpečná investice právě díky orientaci na dluhopisy nenabízejí.

Je tedy rozumné nejen vstoupit do třetího pilíře a začít si na penzi spořit také „po vlastní ose“, ale v případě, že již spoříte ve starém penzijku a do důchodu vám zbývá více než deset let, i přejít do nového doplňkového penzijního spoření. Výnosy z něj při volbě vyvážené, či dokonce dynamické strategie značně převyšují výnosy starého penzijka, které bojují už s pouhou inflací.

Celý článek portálu Banky.cz si můžete přečíst zde.