Penzijní spoření, tedy takzvaný třetí pilíř, není v postkomunistických zemích pro mladé tak atraktivní jako třeba v západní Evropě. Mladí lidé si nutnost svého zajištění na stáří začínají uvědomovat až kolem čtyřicátého roku věku, a i proto verdikt důchodové komise zřízené ministryní Maláčovou z jejího předposledního zasedání zněl: „Systém je neefektivní.“

V západních zemích je obvyklé, že podíl státu na pravidelném měsíčním příjmu důchodce činí zhruba polovinu a zbytek jsou peníze od penzijní společnosti. Celkový náhradový poměr tak obvykle činí 80–90 procent příjmu před odchodem do důchodu. Dá se tedy říci, že státní penzi máme de facto podobnou jako v okolních zemích, ale bohužel už nedostáváme tu druhou půlku. Nedostáváme ji proto, že v systému chybějí úspory. To znamená nejen nutnost vyšších úložek, ale i zatraktivnění penzijka pro již zmíněnou mladší generaci. A v tomto ohledu jsou nejdále v Polsku. Od ledna zákonem zavádějí povinný příspěvek zaměstnavatele právě do třetího pilíře.

Celý článek si můžete přečíst v deníku Právo z 15. července.